Už od začátku, kdy jsme ještě byli s K. propojeni pupeční šňurou nám bylo jasné, že z nás bude naprosto jedinečný tvůrčí team. „Modrá Vopice“ byla naše první společná práce, vzniklá doslova v Keikově prenatálním stavu.

Dodnes sem si jistá, že Modrá Vopice je víc Keikova práce než moje. Při jejím vzniku jsem zastávala pouze úlohu média. Myslím, že to je pro naší společnou činnost naprosto typické.

Nevím do jaké míry bude K. poznemananý tím, že své útlé dětství strávil střídavě mězi změtí kabelů, monitorů, projektorů, procesorů a profesorů v ateliéru NMEDIA1 AVU a střídavě na přednáškách z dějin umění. Situace podobné té, kdy se v kočárku probudil na v temné místnosti číslo 6. pod projekcí Demiurga od Williama Blakea s doprovodným komentářem s Rosenkruciánskou tématikou, nebo když s udiveným výrazem sledoval zrnění v televizi na přednášce Woodyho Vasulky byly na denním pořádku. Po dvou letech výchovy batolete uměním jsem se rozhodla studium akademie na rok přerušit a věnovat se tradičnějším výchovným metodám.

Přesto se zdá, že útlé dětství prožité v atmosféře akademie zanechalo v Kryštofovi nesmazatelné stopy. Kreslí, maluje, vytváří nesčetné objekty a sochy které v poslední době signuje KRL. Máme společnou hračku - laptop.

Podařilo se nám dát dohromady celkem obsáhlou sbírku, kreseb, objektů, maleb i počítačových grafik které Kryštof plánuje na “naší první výstavu.” Rozhodli jsme se, že tenhle Kryštofův plán společně uskutečníme.

Našim aktuálním společným projektem je “Kniha Barevnosti”, knížka kterou KRL si přál udělat. Vznikla z jeho autoportrétů a společných dvouportrétů, které sám nafotil kamerou vestavěnou v laptopu. Fotografie pak upravoval pomocí adobe ilustrátoru. Texty vznikly na základě jeho komentářů. Kniha vyšla jediným unikátním číslovaným výtiskem v “bibliofilském vydání” ::ukázky z knihy barevnosti v pdf::